HOROLEZEC.org - Předzimní příprava - Horolezectví, Fotografie, Hory, Horolezecká škola

Při shánění nadšenců pro podzimní výlet do Bulharska jsme přesvědčili seriozního lékaře z Plzně, že si s námi vychutná to nejlepší lezení, co se dá vůbec zažít. Jestli to nebyla lživá reklama se musíte Tomáše zeptat sami. Pravdou je, že jsme si s Tomem všichni padli do noty a při večerních seancích nad pěnivým mokem snivě plánovali další společné výlety. Někdy je mezi vyfantazírovaným přáním a opravdovým skutkem dlouhá cesta. V tomto případě to však byl skok přímo po hlavě. Tomáš přijel na malou oslavu Honzových narozenin, poznal, jak daleko je to pěšky na Kozla a jak u nás umí pršet, a přivezl s sebou plán na využití listopadového svátku.

S drobným zpožděním, které jsem nabral při posedávání na Pražském Florenci a čekajíce na autobus do Plzně, vyrážíme směr Alpy. Cílem našeho výletu je vystoupit na Wildspitze severní stěnou a sjet na prkýnkách normálkou. Krásný to plán …

Na cestě od chaty k lanovkám.

Do našeho přechodného bydliště, winterraumu na Braunschweiger Hütte, dorážíme za svitu hvězdiček a s pocitem, že jsme celou naši fyzičku zapomněli doma.

Sobota, náš den „D“. Brzy ráno vyrážíme a cítíme se plni sil a elánu pro náš plán. Začíná však přituhovat. Po hodince se doplazíme k lanovkám a zjišťujeme, že ta, kterou jsme chtěli použít, nejede. Tato nefunkční lanovka nás měla dovézt do půli cesty pod kopec. Neotálíme a vyrážíme po svých. Nadšení nás ještě trochu žene kupředu, i když už pokračujeme jen Tom a já. Kačer, který lyže nesl na batůžku, a na nohách se mu houpaly sněžnice, hodnotí výstup pod nefunkčním výtahem jako zbytečné plýtvání sil a radši si zalyžuje na místních sjezdovkách. Za hodinu a půl pomalu opadá i nám morální síla. Stále na nohách a konečná stanice lanovky stále solidně daleko. K tomu klesá oblačnost. Rozhodnutí není lehké, ale dole je plno možností na vyblbnutí. Tak snad příště, slibujeme si. Otáčíme.

Tomáš na dlouhé cestě pod nefungující lanovkou.

Pitztalský ledovec nám nabízí několik možností si užít. Jdeme okusit místní sjezdovku. Lidí je však příliš a tak po jedné frontě balíme a jedeme si zatnout cepín do otevřené ledovcové trhliny hojně navštěvované místními ledoborci. Sklony od 60^o až po strop. Kdo by nezkusil? A tak jsme doma zase za svitu hvězdiček.

Hrajeme si na převislém ledu. Foto: Tomáš Urge

Touha po nějakém alpském vrcholku v nás stále hlodá. Kopeček přímo proti chatě, tamhle tím žlábkem na hřeben a pak na vršek – to půjde. A skoro to šlo, jen ten čas byl hrozně šibeniční. Asi 40 výškových metrů pod vrškem Linker Fernerkogel (3277 m.n.m) otáčíme. Opatrně sestupujeme dolů po rozbitém ledovci a pak rychle na vláček k autu. Ještěže jsme to otočili, jinak bychom ten poslední nestihli.