Sobotní výlet na Sochorskou skalku

Sraz byl v 8:00 ráno na nádraží, přišlo 10 lidí. Vyrazili jsme směr Tišnov, naší cílovou stanicí byl Říkonín, odtud jsme si dali malou procházku ke skále (asi 2 km).

Pod skálou jsme začali vybalovat a rozdělovat věci, po chvíli se k nám přidalo i pár posledních opozdilců co přijelo autem a mohlo se začít. Adam nám ukázal jak se má správně slaňovat a naučil nás vázat prusíky, zatím co jsme si je  dole zkoušeli, Adam šel navázat lano nahoru.

Za chvíli Adam slanil dolů a mohli jsme jít slaňovat i my. Začal jsem já, byl to krásný pocit, který už jsem párkrát zažil. Pak byly na řadě holky, nejdřív se jim moc nechtělo, ale po chvíli co dolů slanila Katka se odvážily i ostatní. Nejmladší Filip se na slaňování moc těšil, takže vlastně skoro neměl strach.

Po Filipovi přišla na řadu Lea, která také dokázala překonat lehkou obavu z pro ni nového zážitku. Nakonec jel dolů Radek, který už párkrát slaňoval, takže „no problem“.

Kuba s Majklem se rozhodli, že si půjdou zalézt. Tak si šli na horu hodit lano. Jejich záměr se doslechly holky, které se chtěly okamžitě přidat, tak Majklovi a Kubovi nezbývalo nic jiného než holky odjistit. Všechny to dali zhruba do stejného místa na malém balkónku, kde jim nezbylo než nám zamávat.

Kuba si chtěl také zalézt jenže jsem tam přiběhl já s Radkem, chtěli jsme také nahoru Takže si Kuba zalezl, až úplně na konec ale za to, to dal až nahoru.

Pak Adam zavelel: ,,Vyrážíme domů“ , ale Filipův tatínek mu navrhl, že by nás mohl odvést na nádraží, to Adam musel přijmout kvůli nám, protože jsme byli zrovna v nejlepším.

Nejvícekrát si to slanila Lea, která ze začátku měla největší strach.Ke konci když už jsme spěchali, vymyslela Katka že si to slaní s Vendulou, tak Adam navázal ještě jedno lano a holky mohli slanit vedle sebe.

Pak jsme už opravdu spěchali, Adam byl nervózní, protože měl ještě odpoledne ve čtyři horoškolu a nechtěl tam nechat Šárku samotnou. Pospíchali jsme tak, že jsme tam málem nechali Radka, který motal lano za skálou, měl štěstí že jsme postrádali lano.

Když jsme došli do vesnice, ze které jsme měli jet autem na nádraží, tak jsme zjistili, že nám ten vlak právě ujel. Tak jsme se domlouvali, kdo tady může ještě dvě hodiny zůstat, všichni vytáhli kouzelná sluchátka a začali volat maminkám, „haló, co by se stalo ……….“ . Nakonec tam mohli zůstat všichni kromě Adama. Protože jsme nechtěli, aby jel autem sám, tak jsem jeli  s ním. Tedy já, lano /vlastně Radek/ a Lea. Zbytek výpravy , Kuba, Majkl a holky počkali ve vesnici na vlak.