Princezny v ledovém království

Je sobota ráno a od sokolovny vyjíždí dvě auta, směr „nové dobrodružství“. Ti starší z dětského oddílu, familiárně nazývaní „stěnoví povaleči“, se nechali zlákat mediálně přetřásaným místem pod hrází přehradní nádrže Vír. Jede se vyzkoušet „to ledové lezení“.

Tak takhle to vypadalo když jsme přijeli.

Údiv v obličeji byla první reakce po spatření bílé masy ledu tyčící se v řídkém lese ve svahu. Další reakcí byly oblíbené hlášky typu: „tak to je hustý“ nebo „tak to nedám“. Po ohmatání cepínů a maček trochu opadlo napětí a přišel čas lezení.

Šáres bojuje s ledem a cepínama ...

Nejmenší, nejmladší (nepočítám-li Vojtu) a asi nejnadšenější Šáres se nenechala předběhnout a jde první. Mačky na měkkých pohorkách docela drží. Vždyť při zmenšování na dětskou nohu se z nich staly rámovky s patní ostruhou delší než jsou přední hroty. Horší je to s cepíny. Nad hlavu se zvednout dají, ale když chce Šáres tesnout, tak ji to převáží dozadu. Jak myslíte, že to dopadlo? Vylezla to! Má náš neskonalý obdiv a respekt za nezlomné odhodlání.

.... jako zkušený ledoborec.

Nejenom Šárka se do nové výzvy vrhla po hlavě. Princezny Wendy, Any, Terka, Eliška i s princátkem Tomem přece přijeli lézt. Lan je natažených plno a tak není důvod se zdržovat. Tedy jeden by tu byl. Přišlo se na to, že nejlepší boty na lezení jsou ty, co jsem dovezl a ty, co má Janča Uhlířová na nohách. Pod ledem vzniká logisticky složitá situace přezouvání bot, tak aby nikdo nezůstal bos. Než nám zatroubí na zpáteční cestu, jsou všichni zúčastnění zběhlí v přezouvání a hlavně lezení po zmrzlé kolmé vodě.

Nové hračky pro hodná děvčata :-). Aneta si tydle oblíbila.

Pro Toma prostě na pohodku.

Na zpáteční cestě domů byla vidět únava i spokojenost ve všech očích a to tedy značí, že to stálo za to.

Terka: "Stačí? Dál už to nejde."

Už chybí jen fotografující Tom v tédle ledopartě.

P.S.: Musím taky poděkovat všem, co nám půjčili vybavení, bez kterého by nebylo jednoduché něco zažít.  Jmenovitě Davídkovi, Marovi, Hance Cídlové z brněnského dětského oddílu při Rajčeti, rodičům Hanky Pernicové, že se nebáli mi půjčit auto a Hance, která pomohla s přezouváním i jištěním. Možná nakonec i rodičům, kteří se nebáli pustit svoje ratolesti na „tenký“ led :-) .

P.P.S.: Víte, že nejlepším zimním sportovním oblečením a hlavně do ledu jsou přece … rifle.