HOROLEZEC.org - Stolová hora Sipapo - Cuao - Horolezectví, Fotografie, Hory, Horolezecká škola

Cuao - Sipapo 2111m.n.m.

Rozpadlá stolová hora Venezuelské Guayany, jedna z nejsnadněji dostupných... Přesto největší strasti nejsou spojeny s nějakým dvojkovým či trojkovým výšvihem, ale s přístupem k hoře samé.

Cerro Cuao 1880 metrů.

Stejně jak celý masív leží na indiánském území kmene Piaroa. Bez vůdce znalého prostředí a jazyka je hora prakticky nedosažitelná. Naše trojka Franta, Leoš a já vyrážíme z přístavu na řece Samariapo směrem k jihu, proti proudu veletoku vstříc evropskému neznámu a místní realitě. Průvodcem a tlumočníkem je nám Toro Loko „Bláznivý Býk“ z kmene Bare a pilotem lodě Wajari z lidu Piaroa. Po hodině plavby dorážíme k ostrovu Raton, na kterém je správní městečko El Carmen. Úřady a vojenská posádka pro celou oblast a povodí řek Sipapo, Cuao a Autana. Pro nás to znamená hlásit se na místní policii, že vstupujeme do jejich rajónu, vždyť hranice s Kolumbii a teritoriem ovládaným partyzány skupiny FARC je jen přes řeku. Je vidět i vesnici, ptám se tedy Tora jak se jmenuje... A ten se jen směje – „Nikdo neví jak se jmenuje, ale všichni jí říkají Singapur, protože se tam jen zpívá a šuká.“ Po ujištění, že je momentálně v oblasti klid, přistáváme, pijeme pivo, zpíváme a NEŠUKÁME! Bo není co, je úterý a krom deseti vylitejch Kolumbijců v hospodě nikdo není.

U ostrova je ústí řeky Sipapo, později Cuao, kterou Wajari neomylně vede naši loď až k neprůjezdným peřejím a vesnici Raudal de Danta (Tapíří peřej). Na protější straně řeky, hned vedle peřejí, se ubytováváme v chýši pro hosty a zkoušíme první noc v hamace (houpací síti).

Den 2.

To je den ve znamení výstupu do tábora CII, což je chýše, od které kaňonem del Piedra na vrchol Cuao a zpět, dojdete za 12 hodín.

Rozednívá se. Ve vesnici za peřejí to začíná žít, rybáři vyrážejí na lov, obchodníci s motorovým člunem do města obchodovat. Pro nás po probděné noci v hamace, to znamená, že noční randál dělající cikády zmlkly a zapnuli se ty denní. Máme je i pojmenované: „Francouzská policie“, „Poplach v muničáku“ , „cirkulárka“ a pod.

Po snídani náčelník, který parkuje člun nad peřejí nás přibližuje asi 30 min proti proudu řeky až ke kaňonu del Piedra. Dvaapůlhodinový průstup pralesem do tábora II přináší nová poznání. Několik tarantulí, papoušků a všude přítomných moskytů. Komáry přenášející malárku tady téměř nepotkáte, jen ty mušky zk...ažený, ze dvou dílů se skládající! Cvrnknete do ní a rozpadne se na díly 3 a jezírko krve. MOJÍ KRVE! Prohlížel jsem jim sosák, tedy jak odborně říkáme vrták. Jestli má komár vrták 3-8 mm, tak tahle muška nic, tak 1 mm, ale za to vidiák. Normálně korunka s velmi výkonnou pumpou. Kousíček holého těla a už tam máte podpis: „Mošena zk...ažená“.

Kousek asi 2 hodiny od stěn stolovky Cuao, v místě kde se terén začíná stavět, leží tábor CII – chatrč tak pro 8 hamak. Dál je cesta špatně znatelná a mizerně prosekaná. Končíme s výstupem asi 250 metrů nad táborem. Vedle chýše a tábora, teče řeka Piedra , tvořící obrovský tobogán vody v barvě Cocacoly .

Je období sucha. V tobogánu, řečišti je málo vody, Davídek se odhodlává, jít řečištěm na průzkum. Boty s podrážkou Vibram, přeci berou jak šlak! Chvíli brodím, chvíli přeskakuju z kamene na kamen. Pak to chvílu nejde, musím do džungle a pak se do řečiště vrátit. Už teď vím, že to tudy zpět nepůjde, zasranej jsem jak jetel a bez mačety už dál ani krok. Vracím se tobogánem, opatrně našlapuju krok za krokem, pak šlápnu na nějaký opičí hovno a jedu po prdeli dobrejch 10 metrů. Padám do tůně. Dvakrát nádech, hep, hep, vylézám, nadávám a pokračuju v sestupu až k táboru. Tam se kluci koupou, jezdijou tobogánem a blbnou...

Franta má fajné trenágle, teda né, že by zrovna mne zaujaly, ale moskytům se moooc líbili. A to až tak, že je roztříleli jak Rambo policejní sbor ve skalistých horách. Frantův zadek po tomto útoku vypadal jak tvářička leprózního chlapečka s neštovicema.

Sestup je rychlejší, tak hoďku a půl k řece Cuao a 30 minut člunem s náčelníkem místních Piaroú do tábora u Peřejí Tapírů.

Den 3.

Přesunujeme se řekami Cuao, Sipapo a Autana k vesnici Cegera, cestou však zatmíme, nocujeme tedy v džungli.

Den 4.

AUTANA – to je monumentální hora s kolmými stěnami vysokými více než 1200 metrů. Hora, na kterou nevede cesta a která je pro indiány Piaroa posvátnou. Představuje mýtický strom života.

Vesničani z Cegery jsou velice přátelští. Najímáme jednoho jako průvodce na horu Wajari, která částečně stíní ve výhledu na stolovku Autany. Výstup i sestup džunglí plnou mušek, zabere 4 hodiny a je nejprve třeba popojet lodí pod horu Cara el diablo (ďáblova tvář). Tam trek začíná broděním bažinatých slepých ramen Río Autana. Celkově cesta příliš záživná není, je jen plná očekávání výhledu na Autanu. No ale to by nebyl Leoš, aby se alespoň o drobný zážitek nepostaral...