Proti proudu Orinoka.
K naší pětičlenné výpravě, Franta, Leoš, Davídek, Wajari a Toro, se přidává asi dvacetiletý Torův syn. Pinche. Plavíme se proti proudu řeky Orinoko, naším cílem je hluboko v džungli umístěný soutok s řekou Ventuari.
Puerto Nariňo – Kolumbijská vesnice, jak vystřižená z amerického filmu. Asi 30 baráků ve složení hospoda, hospoda, obchod, hospoda, hospoda, obchod. Tady vojáka ani policajta nepotkáte! Nejbližší posádka je den cesty po proudu.
Je podvečer na ulici je velice živo, hledáme hospodu s Kolumbijským pivem. Všude se totiž pije levnější, pašované, Venezuelské. Proti nám vystupuje příšerně opilá postava Kolumbijce s kulatým ksichtem. Drmolí cosi jako: „Tardes gringo“. Vzpomínám na jeden výjev z kovbojky odehrávající se v podobném městečku. Tam ovšem opilá postava, než vystřelila, řekla „adios gringo!“ Víme, že tu dvakrát vítáni nejsme tak ustupujeme, děláme mu cestu. Davídek s Frantem dva metry k jedné stěně a Leoš metr ke druhé. Tak mocné výkyvy chůze Kolumbijská figurka má. Leošův úkrok však znamená srážku s malým čunětem, po ulici se volně motajícím. Řádně si do něho utřelo rypák a začalo hlasitě kvičet. Z nejbližší hospůdky vylézá „seňor Cantinero“ a pronáší vítěznou a spásnou větu: „Cerveza Colombiana gringo?“
Napsal: Davídek
San Fernando de Atabapo – Správní městečko na soutoku řek Orinoko, Atabapo a Guaviare. Již z koloniálních časů, důležitá říční strategicky položená základna. Vzniká stavbou pevnosti roku 1758. Městečko dnes čítá asi 12000 lidí a je nákupním centrem pro všechny toky řek nahoru po Orinoku. I pro nás to znamená poslední nákupy proviantu a rumu.
Službu konající voják Národní Gardy se mně ptá jestli vím, že vypadám jak Ježíš? Odpovídám: -„Samozřejmě, to je brácha.“
Odrážíme od břehu a rozjíždí se
veselá zábava, jen pilot Wajari nepije. Rumu ubývalo závratnou rychlostí. Na
některých z nás to zanechalo značné následky. Nejrozsáhlejší na Pinchovi.
Ten nám začal předvádět, že angličtina je vlastně naprosto jednoduchý jazyk a
neustále pronášel svoji slavnou větu: “Senkjú morous“. Touto nás kolikrát
častoval s takovou frekvencí, že jsme ho kolikrát chtěli vysadit někde
v džungli a tím se ho nadobro zbavit. Ovšem Pincho měl v zásobě i
druhou větu, kterou používal neméně razantně. Touto větou, která zněla „ kema
ke Pinche?“ (a něco pro Pincheho?) si žádal něco dobrého pro sebe. Většinou to
bylo pivo nebo rum.Tyto dvě věty byli vrcholem komunikačních schopností našeho
kamaráda Pincheho, po celé tři dny plavby. Po dlouhých pivních debatách, jsme
se shodli, že za tuto téměř demenci mohl alkohol a rozhodli se ho omezit na
-„ Kam jedete?“
-„ Rio Ventuari, spát budeme v Chivaské vesnici a zítra zpět do Atabapo.“
_“ Buen viaje.“ (šťastnou cestu , jeďte)
Toto byl rozhovor mezi Davídkem a službu konajícím seržantem, zakončený jasnou znělou a tvrdou odpovědí našeho Piarožského“tlumočníka“ Pincheho, s nepřítomným výrazem ve tváři: „Senkjú morous, čauuu.“
Napsal: Leoš Lengal
Minicia Nueva – vesnice kmene Curipaco
Přijíždíme v podvečer, náčelník nás vítá a ukazuje, kde si můžeme hodit hamaky. Dospělí hrají fotbal kousek za vesnicí. Nám tady zůstalo jen několik osmiletých kluků, tak s nima čutáme balonem. Pak nás chytá soutěživá nálada. Czech old team nemůže přeci s Curipaco juniors prohrát!? Leoš se staví do brány a malí „Kurypáci“ ho vošívají, všecko vychytal. Pak přišel ten nejstarší, asi desetiletý klučina. Rozběh, patička, balon ho přeskakuje přes hlavu, dělovka... Leoš chytá balon těsně u obličeje, vybíhá z brány a chytá malýho „Kurypáka“:
-„ Tak a teď chytáš ty!“ Po první vstřelené brance musíme zápas takticky ukončit. Vrací se totiž staří Curipacos a to by byl tutovej debakl...!!!
Davídek
Asociovaná galerie k tomuto článku:
Komentáře:
Zobrazit komentáře Přidat komentář
milan 20.03. 2009, 07:15
Předmět: Dobrý