Klasifikace výstupů 1. díl - skalní a sportovní lezení

Chtěl jsem napsat článeček o hodnocení obtížnosti různých lezeckých podniků. Abych byl co nejpřesnější a kompletní, pustil jsem se do shromažďování všech informací. Narazil jsem. Tolik různých systémů, odvětví a novinek vycházejících z šířky tohoto sportu, že z toho může vzniknout jen seriál a to ještě nepříliš kompletní.

     Je potřeba si na začátek uvědomit, že hodnota náročnosti túry je velmi subjektivní informace. Jak chcete převést měřitelné informace výkonu (čas, délka, výška, rychlost,…) do rozdílných podmínek jednotlivých výstupů. Jak změřit dávku obratnosti a pohyblivosti v té cestě a potřebné množství síly v té druhé, kde obratnost skoro nepotřebujete. Posouzení obtížnosti výstupu tedy vnímá každý subjektivně, každý jinak.

 Nejuznávanější a nejrozšířenější stupnicí byla od Wilhelma Welzenbacha. Jeho stupnice měla šest obtížnostních stupňů. Z toho čím vyšší číslo, tím těžší výstup. Dumenico Rudatis pak přidal k této stupnici mezistupně přidáním znamének plus a mínus. Časem se z této stupnice v oblasti Alp vytváří tzv. Mezinárodní alpská stupnice, která se stala podkladem pro otevřenou stupnici UIAA. V praxi se však používá jen v alpských zemích a to ještě ne bezvýhradně.

 Na různých místech Evropy a světa vznikaly jiné klasifikace hodnocení výstupů. Různé tradice při provozování lezení se projevovaly i u nás. Odlišná stupnice vznikla v pískovcových oblastech, hlavně se mluví o Labských pískovcích (Saská stupnice). Zde nejvíce přispěli k rozvoji volného lezení a vývoji klasifikace Němci.

     Následující tabulka se snaží o přiměřené porovnání různých klasifikačních stupnic skalního lezení. Přiměřené, protože jaké jsou rozdíly v klasifikaci jednotlivých oblastí u nás, takové jsou i ve světě.

USA – Celkové hodnocení vychází ze stupnice pohybu v horském terénu, platí pro turistické cesty i strmé stěny. 1 až 4 znamená turistiku, 5 je lezení ve strmém terénu a nezbytností jištění při pohybu. Obtížnost lezeckých cest se dělí od 5.0 až 5.15b. Tak jak je uvedeno v tabulce.

Velká Británie – Výstup se označuje ze dvou stupnic současně. První údaj je souhrnný a druhý technický (lépe řečeno lezecký). Souhrnný vyjadřuje celkovou náročnost, četnost obtížných míst, délku výstupu, možnost zajištění a kvality skály. Údaj technický udává obtížnost volného lezení v nejtěžším místě. Např.: HVS 5a

Australská klasifikace – je v podstatě nejjednodušší. Nový, těžší výstup než dosavadní nejtěžší dostane další číslo v řadě.

Nakonec tohoto dílu bych připojil obtížnost samostatných přeskoků nebo přeskoků, které jsou součástí cesty. Uvedeno arabskými číslicemi u klasifikace:

1. lehký
2. středně těžký
3. těžký
4. velmi těžký

Stupeň obtížnosti přeskoku vyjadřuje celkový odhad možnosti skoku s ohledem na směr (nahoru/dolů), délku skoku a dráhu skoku.

Autor článku: Adam Záděra