Klasifikace výstupů 3. díl - horské souhrnné stupnice

Některé stupnice vychází z celkové náročnosti výstupu (nejenom z lezeckých potíží ,ale i z objektivních nebezpečí). Nejpoužívanější je Západoalpská stupnice. V bývalých zemích SSSR se potkáváme ze stupnicí v tomto regionu vytvořenou. Většinou se tyto hodnotící systémy uplatňují hlavně v horách. Dnes se také pomalu rozšiřují i stupnice pro obsažnější ohodnocení „bigwallového“ lezení.

Západoalpská klasifikace

Celosvětově se tato stupnice používá jako nejuniverzálnější ve velehorských terénech. Hodnocení vychází z celkové náročnosti výstupu (technické obtíže i objektivní nebezpečí, sestup, odlehlost výstupu, nadmořská výška …). Někdy se do závorky uvádějí zpřesňující informace (náročnost skalního lezení, sklon ledu ...).

F  (facile) lehké -převážně pasáže I, místy II. Sklon sněhu do 30°.Začátek opravdového lezení.

PD (peu difficile) mírně těžké -převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.

AD  (assez difficile) středně těžké -převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°

D (difficile) těžké -převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°

TD  (trés difficile) velmi těžké -průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.

ED (extrem difficile) krajně těžké -kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.

ABO (EX – extrem) výjimečně těžké -dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Od stupně AD se používají mezistupně „in“ a „sup“ pro spodní a horní hranici stupně. Stupeň ED byl rozdělen ještě na čtyři podstupně ED1 až ED4.

Bývalé země SSSR – používají šest stupňů rozdělených na podstupně A a B. Zahrnují v sobě všechny lezecké obtíže v cestě (nadmořská výška, délka výstupu, náročnost skalních pasáží, potřebný čas a materiál).

Přibližné srovnání Ruské a Alpské klasifikace

Hodnocení „s“

Spolek jihotyrolských horských a lyžařských vůdců přišel s návrhem souhrnného ohodnocení skalních horolezeckých výstupů. Souhrnné hodnocení (označované „s“) má zohledňovat psychické nároky na lezce. Vedle stupně obtížnosti je za písmenem „s“uvedeno nové hodnocení, které je vždy o jedno číslo vyšší nebo nižší než hodnocení lezecké obtížnosti. Pokud je cesta výborně zajištěná je „s“ nižší, těžko jistitelná cesta má pak „s“ vyšší. Příkladně cesta za V dobře odjištěná by byla V sIV, opak by byl V sVI.
Kritéria pro ohodnocení „s“

Prvořadá

      V tisku (Montana 3/03) se objevil další návrh na nové hodnocení obtížnosti. Pochází z řad členů CAAI (Club Alpino Accademico Italiano). Vyjádření obtížnosti se skládá ze tří údajů: celková náročnost, úroveň možného zajištění a bezpečnosti cesty a technická obtížnost (hlavně maximálně povinná lezecká místa).

Celková náročnost výstupu se označuje římskou číslicí. Označuje celkovou náročnost podniku včetně přístupu a sestupu.

Zajištění cesty, možnost pádů a případného zranění. Označuje se písmeny „R“ a „S“. Stupeň „R“ mluví o zajistitelnosti a písmeno „S“ o kvalitě zajištění spity.

Technická obtížnost určuje ohodnocení „povinně“ volně lezených pasáží. Klasifikace vychází z běžně užívaných stupnic obtížnosti.

Čas ukáže, jak se rozšíří tento systém.