Kilimanjaro
Oficiálně je v současnosti na Kilimanjaru limit 60 horolezců
na cestu a den. Tento limit není uplatňován kromě Marangu Route, jejíž využití
je limitováno kapacitou chat. Pakliže budou tyto limity uplatňovány,
očekávejte, že bude nutné rezervovat výstup v dostatečném časovém
předstihu.
U místních cestovek základní treky na Marangu Route o délce pěti dní/ čtyř nocí
začínají na ceně 600 US $ včetně poplatků pro park. Základní treky na
Machame-Mweka na šest nebo sedm dní začínají cenově na 700-800 US $. Šesti
denní treky lepší kvality na Marangu a Machame-Mweka Routes začíná přibližně na
850 US $. Pro Rongai Route začínají ceny kolem 650 US $ a pro Shira Route kolem
850 US$ za sedmidenní výstup. Z celkového poplatku jde samotnému parku asi
370 US$ za dospělého za standardní pětidenní výpravu na Marangu, více v případě
delších výprav.
Vedle poplatků parku zahrnují ceny jídlo, stany (pokud jsou požadovány), průvodce, nosiče a dopravu k hlavní cestě a zpět. V případě nejnižších cen nebuďte překvapeni, když lůžka v chatách budou zarezervována pro dvě osoby, jídla bude málo a nosiči budou zoufale toužit po dýškách.
Vzhledem k tomu, že treky na Kili jsou považovány za drahé, většina cestovatelů se snaží vyjít nahoru a sejít dolů za co nejkratší čas. Nenechte se lapit do této pasti. Neměli byste mít pocit, že tím nejdůležitějším je dosáhnout vrcholu Uhuru, nebo že jste "neuspěli", pokud se vám to nepodaří. Pokud je váš čas (a peníze) omezen, je mnohem lepší vybrat si nějaký jiný trek – můžete zažít několik různých horských oblastí za cenu jednoho výstupu na Kilimanjaro. Pakliže toužíte vyzkoušet právě Kili, zvažte vyjítí k některé z chat na půl cesty a návštěvu míst jako třeba Sedlo, vrchol stěny Barranco nebo planinu Shira, abyste mohli vychutnat krásu hor před sestupem.
I když je váš rozpočet opravdu těsný, nepodlehněte pokušení vstoupit do parku ilegálně. Strážci parku a průvodci ostatních skupi nahlásí všechny chodce bez doprovodu správě parku. Pokuty jsou vysoké a může dojít i k uvěznění.
Průvodci a nejméně jeden nosič (pro průvodce) jsou povinní
na všech cestách na Kilimanjaro a obvykle je zajišťuje společnost, která
organizuje trek. Své vlastní vybavení si můžete nést na Marangu route, ačkoli
běžně jsou využíváni nosiči, na ostatních cestách je potřebný jeden až dva
nosiči. Většina společností organizujících výpravy povoluje dva až tři nosiče
na jednoho člena výpravy podle délky treku. Všichni průvodci musí být
registrovaní správou parku. Ústředí parku u brány Marangu má seznam všech
registrovaných průvodců; pokud máte pochybnosti, zkontrolujte si, že povolení
vašeho průvodce je platné. Na Kili je úkolem průvodce ukazovat vám cestu,
přesto nejsou všichni vždy spolehliví (viz text Varování). A jenom
nejlepší průvodci, kteří pracují pro dobré turistické společnosti, vám budou
umět říci něco o životě v přírodě, ptácích, květeně a dalších zajímavostech
hory.
Nosiči ponesou zavazadla do 15 kg (což nezahrnuje jejich vlastní jídlo a oblečení, jež přivážou z vnější strany na váš batoh). Těžší zavazadla mohou být nesena za poplatek navíc, jehož výše je otázkou dohody.
Průvodci a nosiči poskytovaní některými nejlevnějšími cestovkami jsou nepřijatelní. Pakliže jste otužilí cestovatelé, možná si neděláte moc starostí kvůli jednoduchému jídlu a špatným stanům, ale měli byste se zajímat o neschopné průvodce nebo nečestné nosiče. Slyšeli jsme vyprávění o průvodcích opuštějících poslední chatu zcela dle své libovůle v den výstupu na vrchol, jako by chtěli vyhnout nutnosti jít celou cestu k vrcholu. Průvodci a nosiči na Kilimanjaru jsou pověstní tím, že umí být agresivní a vyžadující ve chvíli, kdy dojde na tipy, a tipy se očekávají vyšší než kdekoli jinde v oblasti. Ovšem příběh má i druhou stranu o zneužívání a vykořisťování nosičů, jež také zasluhuje pozornost.
Většina průvodců a nosičů dostane od společnosti
organizující výpravy jenom minimální plat a jsou závislí na tipech jako
hlavních zdroji příjmů. Vodítkem k plánování tipů je obnos odpovídající
přibližně 10% celkové ceny za výpravu, který bude rozdělen mezi průvodce a
nosiče. Na cestě Marangu dělá tip za celou skupinu pro průvodce něco mezi US$40-60
a asi US$15 pro každého z nosičů. Počítejte s větší částkou, pokud byla výprava
delší nebo průvodci a nosiči byli obzvláště dobří.
Ubytování na Kilimanjaru je omezeno cestou Marangu, kde se
nachází tři velké, dobře postavené noclehárny, umístěné přiměřeně daleko od
sebe, a to asi 6 až 8 hodin (nebo den) chůze. Chaty jsou spravovány národním
parkem a zaplatíte...
Přestože průvodci
jsou povinní a poskytovaní pro každý organizovaný trek, měli byste se seznámit
se všemi aspekty trasy, jako jsou vzdálenosti mezi chatami nebo místa k
táboření, dostupnost vody a stav cesty. Je to obzláště důležité na neobvyklých
cestách (všechny mimo Marangu a Machame-Mweka), protože průvodci nemusí být
vždy tak zkušení, jak tvrdí, a nebo mohou navrhnout trasu či změny stávající
trasy, které jsou zcela nevhodné nebo dokonce nebezpečné.

Vzdálenost: 64 km
Obtížnost: střední
Začátek/konec: brána Marangu
Nejbližší město: Marangu
Doprava: autobus
Shrnutí: Tato klasická cesta nabízí přímý přístup na hlavní cestu, širokou a relativně nenáročnou, a ubytování v noclehárnách.
Cesta Marangu stoupá jihovýchodní stranou hory a dosahuje vrcholu Kibo cestou přes okraj kráteru na Gillman's Point. Treky touto cestou obvykle sestupují stejnými místy. Platby se konají na bráně Marangu.
Mapy
Marangu Route je značena na všech
mapách Kilimanjara, jejichž seznam uveden dříve v tomto oddíle; někdy je
označovaná jako turistická cesta.
1. den – od brány Marangu k chatě Mandara, 4-5 hodin,
7 km, 720 m stoupání
Od brány Marangu (1980m) prochází
cesta lesem, je široká a jasná. Kousek od brány se cesta dělí: pravá odbočka je
tou hlavní trasou a obvyklou cestou na chatu Mandara; levá je o něco málo delší
alternativní cesta lesem vytvořená k tomu, aby cestovateli poskytla lepší
možnost pozorovat život divočiny a vychutnat prales. Asi po hodině výstupu se
hlavní cesta promění v pěšinu, ale je stále zřetelná. Lesní cesta není tak
zřetelná, protože ji používá méně lidí. Cesty se spojí po 1 a půl až dvou
hodinách a pak opět po dvou až dvou a půl hodinách. Od této chvíle ubíhají společně další 1 a půl hodiny cesty na chatu Maranga (2700m), což je
skupina nocleháren v dobrém stavu, s lůžky pro 80 lidí, toaletami a čistou
(studenou) vodou.
Z chaty Mandara můžete navšítivit nejbližší kráter Maundi, malý kopec vystupující ze stromů na severu. Pohled z jeho vrcholku přes prales na vrcholy Kibo a Mawenzi poskytuje mnoho inspirace pro další cestu. Cesta je dobře značená...

2.den – z chaty Mandara na chatu Horombo, 5-7 hodin,
11 km, 1000 m převýšení
Od chaty Mandara jdou pralesem a
posléze úzkým pruhem vřesoviště zhruba souběžně dvě cesty než se setkají kousek
před začátkem mokřiny. Východní cesta je o něco delší, ale příjemnější. Jakmile
opustíte prales, budete mít první jasný výhled na vrchol masivu Kibo. Vpravo
jsou zubaté vrcholky Mawenzi, vypadajicí z tohoto úhlu vyšší než Kibo. Cestu k
chatě Horombo (3700m) není obtížné následovat, přestože se vlní a místy ztrácí.
Horombo je velká skupina nocleháren podobných těm na Mandaře, s místy pro 120
lidí.
Většina trekařů strávní noc zde a
další den se vydají dále k chatě Kibo. Mnohem lepší ale je zůstat na Horombo
dvě noci a usnadnit si tak aklimatizaci. Dobrá vycházka na zbytek dne je cesta
nahoru do Sedla při východní straně cesty, odkud můžete objevovat oblast kolem nižších
svahů Mawenzi.
3. den – z chaty Horombo na chatu Kibo, 5-7 hodin, 10
km, 1000 m výstupu.
Za chatou Horombo se cesta
rozdělí. Jděte západní cestou (tj. levou odbočkou) a pokračujte, postupně
nabíraje výšku, kolem značeného Last Water Point (poslední místo s vodou),
nejvyšší místo, kde se nachází tekoucí voda na této cestě, a poslední místo,
kde je možné naplnít nádoby na vodu. Pokračujte přes Sedlo –rovnou, zcela
pustou a výjimečně krásnou planinu mezi Kibem a Mawenzi, dokud se nenapojíte na
východní cestu na místě zvaném Jiwe la Ukoyo (Špičatá skála) ve výšce 4394m.
Odsud je to k chatě Kibo jeden a půl hodiny.
Východní cesta (na kterou se
napojíte při odbočení vpravo za Horombo) je strmá a zarostlá. Jde kolem
černo-bíle pruhované skály Zebra a Posledního místa vody. Není moc používaná,
ale stojí za zvážení, pokud uniknout davům trmácejícím se západní cestou.
Chata Kibo (4750m) je mnohem
prostší než Mandara a Horombo, s místy pro 60 lidí a latrínami v podobě děr.
Během vrcholné sezóny jsou chaty přeplněné navzdory systému rezervací. Není zde
žádný spolehlivý zdroj vody, a tak musí
být voda nošena z Horombo nebo z Posledního místa vody. Správce chaty má na
prodej malou zásobu minerální vody (TSh 2500 za 1,5 litrovou láhev).
4. den – z chaty Kibo na Horombo přes vrchol Uhuru,
11½-15½ hodiny, 18 km, 1200 m výstup a 2200 m sestup
Tato část treku může zahrnovat až
16 h chůze, což je velmi namáhavé. Ale je možné to vzdát na kterémkoli místě a
vrátit se cestou, kterou jste přišli.

Je běžné vyrazit na cestu brzy ráno, abyste mohli pozorovat východ slunce na okraji kráteru a měli větší šanci vyhnout se vlhku. A také kamenitý svah nahoru k Gillmanovu místu a zasněžená cesta na vrchol Uhuru budou stále zmrzlé, díky čemuž se chůze stane bezpečnější a méně namáhavá. Východ slunce je kolem 6 hodin ráno a měli byste si dopřát 5 až 6 hodin na cestu od chaty Kibo k Gillmanovu místu a další dvě hodiny na dosažení vrcholu Uhuru. Což znamená opuštět Kibo mezi půlnocí a jednou hodinou ráno.
Je důležité nepřijít na Gillmanovo místo příliš brzy, protože to by za hodně chladných podmínek mohlo znamenat čekání na východ slunce. Zkušení průvodci posoudí schopnosti svých klientů a udají tempo výstupu kamenitým svahem tak, abyste dorazili na okraj ve správnou dobu.
Z chaty Kibo je snadné nalézt cestu, i když se klikatí mezi kameny. Projdete kolem Williams Point (5000m) a jeskyně Hanse Meyera (5182m), což jsou užitečná znamení, jež vám pomohou regulovat tempo chůze. Za jeskyní se stoupání stává prudším a cesta se bezpochyby mění v dřinu. Zdá se nekonečná, ale po pěti nebo šesti hodinách, když se konečně dostanete na okraj na Gillmanově místě (5680m), to stojí za to. Odsud můžete vidět dolů do kráteru zaplněného sněhem, přes efektní stupňovité srázy Východního ledovce, zpět dolů na Sedlo s tmavou masou Mawenzi za ním, podél okraje kráteru na vrchol Uhuru.
Mnozí lidé jsou rádi, když se jim podaří dosáhnout Gillmanova místa, zvláště když vidí, jak daleko je to ještě k vrcholu Uhuru. Pokud se cítíte dobře a pořád je ještě čas, je dobré pokračovat k vrcholu. Cesta kolem okraje kráteru, s příkrým srázem kráteru na jedné straně a hladkými zasněženými vnějšími svahy masivu na straně druhé je jedna z nejúžasnějších v Africe. Z Gillmanova místa na Uhuru je to dvě a půl hodiny. Na Uhuru (5896m) ja značka, že jste dosáhli nejvyššího místa v Africe. Pokud bude dobré počasí, patrně budete chtít chvíli okounět na vrcholu, vychutnávat úspěch a výhledy. Jestliže bude počasí špatné, asi se spokojíte s rychlou fotkou rychle se vydáte na zpáteční cestu.

Z Uhuru na Gillmanovo místo je na cestě Marangu obvyklé vracet se stejnou cestou. Návrat z vrcholu Uhuru na Gillmanovo místo trvá asi hodinu až půldruhé hodiny. Měli byste se pokusit být zpět na Gillmanově místě asi tři hodiny po východu slunce, protože později už je vrchní vrstva sněhu vlhká, kluzká a jde se po ní obtížněji.
Sestup z Gillmana na chatu Kibo je úžasně snadný proti té dřině nahoru, nenáročná chůze trvá asi hodinu a půl. Pokud máte silná kolena a dobré nervy, můžete běžet dolů kamením a být na Kibo za méně než hodinu. Zpáteční cesta z Kibo na Horombo trvá dvě až tři hodiny.
Poslední den, zpáteční cesta.
Sledujte zřetelně značenou dolů k bráně parku u Marangu. Chata Mandara je asi v
polovině cesty dolů a je dobrým místem pro přestávku.
Zpracovali: David Zoufalý a Jana Heřmanová 10.2005
Foto: Honza Kabrhel










Komentáře:
Zobrazit komentáře Přidat komentář