Expedice Ruwenzori Uganda

Expedice Ruwenzori – Uganda

Cílem expedice je projít pohořím Ruwenzori a vystoupit na Mount Stanley 5109 m.

Účastníci expedice jsou: David Zoufalý,Karel Navrátil, Gabriela Vozárová,
Iva Kučerová, Katarína Martinková a Milan Plšek.

Mapy převzaté z University of Texas:
mapa Ugandy
mapa Keňi

Deník výpravy:

10.11.2005 London Heathrow
Až na drobná zvonění detektoru procházime vídenskym a londýnským letištěm. Davidek

11.11.2005 16:20 SEC Kampala
Zdravíme z Hlavní Ugandské Vesnice. Prošli jsme ji třikrat dokola než jsme našli uřad UWA, kde jsme zaknihovali vystup na Mount Stanley. Zítra mířime k pralesním sopkám na hranicích Conga. Do Kisora. Možná se Vám to bude zdát divné, ale na náš vkus nám to tady připadá nějak černě. A navíc tady místo vrabců létají čápi Marabu. Politika je zde prý docela stabilní, řikala kamarádka Monika z Partizánskeho, snad až na tu dnešní demonstraci o dva bloky dál a slzny plyn kolem. Davidek

12.11.2005 Kisoro - Uganda
Autobusem se přesouváme do městečka Kisoro. Leží asi 12 km od Conga a 10 od Rwandy. Vracím se na nejkrásnějši místa svých předešlých cest. Na UWA zařizujeme trecking na sopku Muhavura 4127metrů.

A jak si tady žijem? Kačenka nemá ráda, když ji křupou kobylky pod nohama, to takovej Karlos je i žere! Ivka se divi:"Ten záchod, to je ta díra v zemi, ze jo?" Davidek si procvičuje angličtinu. Na otázku How are you?, odpovídá: "vcelku dobře, lip než ty a děkuji dosud jsem nic nechytil..."

13.11.2005 Kisoro -Uganda 12:45 SEC
Dnes nas čekal fotografický den, jezero Mutanda a hejno malých, usmrkaných, špinavých přesto nádherných černousků kmene Bufumbira. I zvukotěsný Karlos jiz ví, co to je "How are you a give me money", slyšeli jsme to asi tak tisickrat. Podpis: My všeci.

14.11.2005 Muhavura - Rwanda
Tento den nás čekal výstup na horu Muhavura. Stará dobrá velbloudice Gábinka udávala tempo výstupu na kráter Muhavura 4127m. Cestu na vrchol v průvodcích udávanou 6h, jsme zvládli za necelých 5 hod. a sestup za 3 hodiny. Posledni kilometry Gábinka ukrajovala, jako správný velbloud, už jen tak mimochodem...

Osobní výškový rekord dala Gábinka a Ivka (tekla slivovice). Na vrcholu sopky je malé jezírko, které protíná Rwandsko - Ugandská hranice..., nebylo třeba víza ani pasu. Celou cestu nás doprovázeli tři ozbrojení ugandští rangers. Po přichodu do rangers campu, kde výstup začíná i končí, nás zastihl pravý tropický slejvák v pravém tropickém deštném pralese.

15.11.2005 Kisoro - Uganda 11:15 SEC
Gábinka a Davídek navštívili Pygmejskou vesnici kmene Batwa, kde obdivovali způsob života těchto malých pralesních lidí. Darem jsme přivezli pytel mouky. Z vděčnosti nás doprovázeli pralesem až k silnici, přitom tancovali, zpívali a hráli na bubny.

Druhá část výpravy v těchto chvílích dosahuje vrcholu sopky Sabinyo v Kongu (informace z UWA přes vysílačky rangers).
...Výstup na Sabinyo (3669 m) byl vcelku namáhavý (že by únava z Muhavury?). Z nebezpečných pralesních slonů a buvolů jsme potkali naštěstí jen trus. Ale pro klid duše s námi šlo šest ozbrojených rangers. Ovšem uchváceni jsme byli z obřich žížal (45 cm dlouhé a 1,5 cm tlusté), které vylezli po krátkém deštiku. Když měly zapózovat na fotku, jedna z nich se předvedla a pocmrndala Kačenku. Na vrcholu Sabinyo se sbíhají hranice tří států, ale mlha byla v Ugandě, Rwandě i Kongu stejná. A zajímavé na celém tom kopci byla jeho přiroda. je to jen kousek vedle od Muhavury a po tropickém deštném lese ani památka. Dole pásmo bambusového lesa a pak vřesovec porostlý lišejníkem provazovkou (království elfů hadr) a navrchu lobélie. Jo jo, zase jeden nádherný den! Napsala Kačenka

16. 11.2005 Kisoro - Kasese
Autobusy se přemisťujeme do podhůři Ruwenzori. Z Ugandských novin zjišťujeme, že jsme vyhráli v Oslu fotbal, že kuřata v Ugandě nemají ptačí chřipku, že president Museveni vyzýva cizince, aby se nevměšovali do vnitřní politiky jeho země, že zavřeli lídra největši politické opozični strany a armáda v Kampale obklíčila budovu soudu, kde ho zadržuji.... V Kasese klid.

17.11.2005 Kasese - Uganda 18:40 SEC
Nakupujeme a připravujeme se na zítřejší přesun do hor. Výstup bude trvat 9 dní. Internet v kapse opravdu tahat nebudeme! Rangers, průvodci a nosiči nás už prý čekají na bráně parku, ve vesnici Nyakalengiju.   Davidek

18.11.2005 Nyakalengiju (1700m)
Na bráně parku v Nyakalengiju vážíme bágly pro nosiče, půjčujeme 2 lezecká lana a vyrážíme pralesem malou pěšinkou na chatu Nyabitaba (2850m). Cesta nám zabere na pohodku 5h. Při večerním meetingu s průvodci zjišťujeme přesné složení naší výpravy: 6 muzungu {bělochů), 1 ranger se samopalem, 3 průvodci a 25 nosičů (35 lidí).

19.11.2005 Chata John Matte (3380m)
POPIS NAŠEHO TREKINGU A PŘIBLÍŽENÍ SE K MT. STANLEY NALEZNETE V ČLÁNKU RUWENZORI MOUNTAINS.
Překračujeme soutok řicek Mubuku a Bujuku. Kolem staré chaty Nyamileyu dorážíme na noc do krásného prostředí chaty John Matte. S přibývající výškou se neustále mění pásma vegetace. Šlapeme 5,5h.

20.11.2005 Chata Bujuku (3977m)
Dnes překracujeme nejrozsáhlejší bažiny na naší cestě (Bigo bog). I když je cesta dlouhá jen asi 7km, přeskakování z trsu trávy na trs, nebo padlou kládu, nám zabírá 5h. Nocujeme na chatě Bujuku. Vždy půlku dne proprší. Každý z nás zapadl několikrát po kolena do bažiny. Každý potí sprostá slova. Nejsprostější je asi parazitoložka Gábinka. Při vylévání bláta z holínek říkala něco jako Schistosoma mansoni, nebo co! Ale snad jen bůh jí rozumi........

21.11.2005 Lac du Speak - Kongo
Rozhodujeme se pro aklimatizační procházku ke Speakovým jezírkům na pomezí Konga a Ugandy. Davídek a Karlos si do batůžku přibalují cepíny a mačky, protože nad jezírky se tyči Mt. Speak (4890m), 4.nejvyšší hora Afriky. Ivka, Milan, Kačaba a Gábinka jdou na konžskou stranou hodit oko na jezírka a zpět na chatu. Davídek a Karlos přemlouvají 2 průvodce nejprve k výstupu do sedýlka pod Speakem (za učelem foceni), a pak ješte o kousek dál a ješte o kousek dál...
9:00 odchod z chaty Bujuku, 11:00 dosažena plošina nad Speakovými jezírky, 12:50 vystupuje Karlos, Davídek a 2 raději nejmenovaní Uganďané na hlavní vrchol Mount Speak - Vittorio Emmanuele peak 4890m.

22.11.2005 Chata Elena (4400m)
Opouštime doliny s překrásnými vysokohorskými lobeliemi a přesunujeme se na chatu Elena, která je postavena na morénových kamenech ve výšce 4400m. Chata nosičů hoří!, Karlos, který první vystoupal na místo, hasí. Ošetrujeme 1 nosiče, má potrhaný prst a průvodci Danielovi dáváme antimalarika. Připravujeme se na zítřejši útok na vrchol Mt. Stanley 5109m.
Gabika se necítí a tak připravují s nemocným Danielem zitřejší sestup na chatu Kitandara. Na chatě zůstává naše šestičlenná skupina, 3 průvodci a 2 nosiči. Zbytek utekl před špatným počasím na chatu Kitandara. Zítra je den D, jaké nás přivítá počasí?

23.11.2005 Chata Elena - Mt. Stanley - chata Kitandara
Vstáváme v pět hodin. Drobně prší se sněhem, mlha. zima, viditelnost 30m. Vaříme čaj, rozhodnuti dát pokus. Něco po šesté vyrážíme skalním kotlem k ledovci Savoia. Obouváme mačky, navazujeme se a stoupáme strmne vzhuru. Pak přichází firnové plató, téměř rovinka, ale mlha začíná houstnout a sněží. Kolem skal slézáme do mista, kde se spojuje naše cesta s cestou od Irene lake hut. Odtud ostré stoupání ledovcem až na úroveň vrcholové skály. Viditelnost asi 10m. Vůdci se zastavují a zdá se, že bezradně lomí rukama. Vidím Karlosa a čtu mu z obličeje to, co může číst on u mne. V takovémhle počasí by jsme do neznámého terénu nelezli! Asi to 100m pod vrcholem zabalíme... Mlhou probliklo světlo asi na 2 vteřiny, vidíme 50m od sebe skálu. Fredy kope mačkama k ní. S naprostou jistotou nalézá kus fixniho lana a dvoumetrovej žebříček na začátku stěny. Po úzkých ledovatých římsách traverzujeme stěnou Margherity na hřebínek a po něm 50 kroků k nejvyššímu bodu pohoří Ruwenzori. Hrozně duje větr, fotíme, zdravíme se a pijeme miniaturu Balantines, kterou nám na vrchol poslal pan Reda - varhaník z Krematoria Olomouc. Pak rychlý sestup mlhou po ještě nezavátých stopách na chatu Elena a poté až k jezerům Kitandara. Jsme fest utahaní. Krása přírody kolem jezera Kitandara nám je odměnou za dřinu pri výstupu na štít Margherita (5109m).
Po pětidenním pochodu bažinami a čtyřhodinovém souboji s ledovou horou Mt. Stanley a nepřejícím pocasim na hlavním vrcholu Margherita stanuli: Fred Munaba, Johny Kitsa Kireru, David Zoufalý, Karel Navrátil, Milan Plšek, Katarína Martinková a Ivana Kučerová.

24.11.2005 Chata Guy Yeoman (3450m)
V 9:00 vyrážíme na chatu Guy Yeoman, nejprve přes sedlo Fresh field, pak blátem a bažinami. Nadšení z bažin a pralesa nás již opustilo. Všichni jsou docela znaveni, jen Kačenka je sice spokojená, ale vyčerpaná jak žumpa.

25.11.2005 Kasese
8:30 vyrážíme mlhou, pralesem a pořád nekončícími bažinami k chate Nyabitaba. V 13:00 k všeobecné radosti nosičů oznamujeme, že toto nocoviště přeskočime a vyrazíme na základnu rangers v Nyakalegiju. V 15:00 jsme tam. Loučíme se s vůdci, nosiči, správou parku atd... Všem kupujeme pivo. Pak minibusem do Kasese na vysněné kuře a hranolky.

26.11.2005 Kasese - Fort Portal
Pereme, sušíme, stěhujeme se do Fort Portalu, k nejstarší rezervaci divoké zvěře v Africe (Toro game - Semliki). Zařizujeme 1-denní safari a ubytováváme se v lodgii, kde sedí tři dívky a škubou kobylkám nožičky a křidýlka (by neškrábali v krku), potom je smaží a baští. Večer přilétá další hejno kobylek. Černoušci běhají a chytají, bělošky piští, nebo se škňouří...

27.11.2005 Semliki NP
Jedeme na odpočinkové safari k horkým pramenům a gejzírům v Semliki NP. Po obědě uvařeném v místních horkých pramenech (vajíčka, brambory, nesladké banány), navštěvujeme Pygmejskou vesnici kmene Batwa a odjíždíme zpět do Fort Portalu.

28.11.2005 Fort Portal - Kampala
V noci přileta velké hejno kobylek, zřejmě obzvláště chutných, protože až do rána černoušci běhají a lovi je. Na pokoji jich máme asi 20, a už nás nebaví je chytat. Snad jen tu jednu svini (kobylku), která se dostala pod moskytiéru. V Kampale kupujeme posledních 6 míst v autobusu do Nairobi. Všechny spoje jsou obsazeny, jako by lidi utíkali...

29.11.2005 Nairobi
Opouštíme Perlu Afriky - Ugandu. Kolem páté rano přijíždí autobusy do Nairobi, náš na River road. Cestující stejně jako my podřimují a z bezpečnostních důvodů čekají na rozednění. S rozedněním zjišťujeme, že nám jeden batůžek chybi. Nějakej šikovnej lump nám ho ukradl přímo z pod noh. Ubytováváme se v New Kenya Lodge, kde nám Davidkovi známí vyřizují Safari do NP Maasai Mara a Lake Nakuru.

30.11.-3.12.2005 Maasai Mara
Dovolená a relax po výkonech v bažinách a horách začíná. Fotime úplně všechno....

4.12.2005 Mt. Longhonot (2776m)
Čtyřhodinovým výstupem na mount Longonot, kráterovou horu v srdci země Maasajů, protahujeme již ochabující lezecké svalstvo...
Výstup je přiblížen v článku Mount Longonot!

5.12.2005 Mombasa - Kenya
Za pomocí přátel z cestovatelské nocležny, sjednáváme bus a ubytování u Indického oceánu. Přesunujeme se do Mombasy. Sehnat zde levný hotýlek není jednoduché. Mombasa je totiž plná utečenců ze Somálska.

6. - 9.12.2005 Mombasa - Tiwi Beach
Tiwi beach a slunko zlatý, boys kudrnatý.
Od léta klýč a nahý paty... To je naše East Africa...
Tam budem žít a jenom zpívat,
pít a holky líbat, když budeš chtít, přijď se podívat,
to je naše East Africa...

10.12.2005 Nairobi Kenya
Balíme, utrácíme, letíme domů... Ráno ještě netušíme, že nám dva batohy vůbec nepřiletí... Autor článku: David Zoufalý