k2 menu
sobota, 08 leden 2005 09:40

Iztaccihuatl (5280 m), Mexiko, Popocatepetl

Napsal(a)

Sopečné pohoří Iztaccihuatl (čti: istasíhuatl), zkráceně Izta, se nachází asi 60 km jihovýchodně od Mexico City, v těsné blízkosti bájného a činného Popocatepetlu Mexičané o něm mluví zásadně jako o Popo)

IZTACCIHUATL (5280 m), Mexiko - únor 2000
Z Mexico City je nejlepší jet autobusem z terminálu Oriente (Tapo) do Amecamecy, města v podhůří sopek, a odsud pak jezdí taxíky a různá potlučená terénní auta do Paso de Cortéz ve výšce 3650 m nebo až do "base campu" La Joya (3900 m). Tady už je možno vychutnávat nádherný pohled na legendami opředená pohoří.

Iztaccihuatl znamená "Bílá žena" a v pověsti o jejím vzniku se vypráví toto: Izta byla dcerou vládce a zamilovala se do Popa. Zatímco byl Popo na dlouhou dobu ve válce, Izta zemřela steskem. Po svém návratu vytvořil zarmoucený Popo dvě hory - na jednu vynesl tělo Izty a sám vystoupil na druhý vrchol, tam stojí s pohřební pochodní v ruce a vzpomínal na svou lásku. Když pozorovatel zapojí svoji představivost, může mu Iztaccihuatl skutečně připomínat ženu ležící na zádech.

Z base campu La Joya (je to takové malinké prašné parkoviště) vedou pod pětitisícové štíty dvě cesty. První začíná okamžitě stoupat na hřeben, po kterém se dá dojít k bivakovací chatě a dál k vrcholům. My jsme se ale vydali druhou cestou, ta zpočátku klesá k potůčku, ze kterého jsme si potřebovali nabrat v Mexiku tak vzácnou vodu. Od potoka se pokračuje stále vzhůru až na Mc Allister shalter (5 hodin). Zde trávíme naši druhou noc v horách, stísněni na dvou dřevěných pryčnách s mexickými horolezci. Do rána sice napadl sněhový poprašek, ale hory nám přesto nabízejí další z nádherných dnů. Po kratší úvaze (nemáme mačky ani cepíny) se rozhodujeme pro útok na vrcholy Bílé ženy. Míříme nejprve sutinou a pak asi od 4900 m čistými ledovými boulemi s mírným sklonem do sedla mezi koleny (Las Rodillas) ve výšce 5000 m.

Jen díky stavbě tohoto ledovce se dostáváme pod štíty. Pod ledovými boulemi totiž slunce a vítr vytvořily jakési lavóry, tak akorát na dvě nohy. Je tedy možné stoupat traverzem jako po schodech docela bezpečně až na vyšlapanou hřebenovou cestu. "Normálkou" teď putujeme na vrchol druhého kolene (Segundo Rodilla, 5050 m), po čokoládě a několika hltech vody se spouštíme na ledovcové plató, které příčně přecházíme až pod tři nejvyšší štíty pohoří Iztaccihuatl - Hlavu (La Cabeza, 5100 m) a Prsa (El Pecho 5286 m, tvoří je dva vrcholy). Potřebujeme se ještě večer před každodenní bouřkou dostat do La Joya, a tak vystupujeme pouze na nižší z vrcholů El Pecho ve výši asi 5100 m.

Poté se vracíme k ledovému plató, odkud máme možnost sledovat mexické horolezce při prostupu ledové stěny. A tak se kocháme a při tom probíráme možnosti sestupu. Jako nejrychlejší a nejjednodušší varianta se nám jeví pravý okraj velkého ledovce mezi prsy a koleny. Náš úsudek se naštěstí ukazuje jako správný a díky tomu dorážíme již po třiceti minutách k bivaku Mc Allister. Konečně vaříme a odpočíváme. Se začátkem odpolední bouřky pak přicházíme k base campu La Joya. Ten je teď nezvykle živý a plný unavených, ale spokojených Mexičanů.

Co dodat: Pro výstup je nejvýhodnější období od října do února, protože tehdy je zde méně sněhu a ledu. Duben a květen jsou známy jako doba velkých bouří.

Buenos dias všem na cestě pohořím Izta

David Zoufalý a Jana Heřmanová


David Zoufalý

 

Číst 725 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.