k2 menu
sobota, 08 leden 2005 09:44

Pik Kommunisma, Pik Somoni 7495 m.

Napsal(a)

Víte, že Kyrgyzsko-Česká expedice přejmenovala Pik Kommunisma? Vystoupili jsme na Pik Kommunisma, sestoupili z Piku Somoni... 

Vystoupili jsme na Pik Kommunisma, sestoupili z Pik Somoni
19. 2. 1999 vyzývá president Tádžikistánu presidenta sousedního Kyrgyzstánu k sestavení horolezecké expedice, která by se zúčastnila mezinárodní akce pod záštitou vlády v Dušanbe a UNESCO s účelem přejmenovat Pik Kommunisma.

10. 6. 1999 je na popud Federace alpinismu a skalního lezení Kyrgyzstánu sestavena tříčlenná kyrgyzsko - česká expedice: Dmitrij Grekov, Alexander Gubajev a David Zoufalý.

18. 7. 1999 přes drobné problémy s 65ti kg zavazadly odlétám přes Moskvu do Biškeku, kde mne na letišti očekává vedoucí naší expedice Dmitrij Grekov.

22. 7. 1999 Bečky, batohy a vaky plné proviantu, výstroje a výzbroje už jsou naloženy v obrovském kamazu a společně s lotyšskou expedicí se přesouváme do hraničního sedla Ters - Agar. Odtud letíme tádžickou helikoptérou do základního tábora na ledovci Moskvina (4200 m).

25. 7. 1999 vyrážíme na první aklimatizační výstup na Pik Vorobljova (5695 m). Cesta vede zprvu vodou vyhloubenými koryty v pravém okraji ledovce Valtera, poté sutinovými svahy vzhůru - jak já nemám rád sutinu... V 5300 metrech sutina končí, stavíme tábor. Ráno druhého dne útočíme na vrchol, samozřejmě již firnovým svahem, a poté sestupujeme až do základního tábora.

Dáváme si jeden a půl dne odpočinku a opět aklimatizačně stoupáme, tentokrát na Pik Korženěvské (7105 m). První den přespáváme ve výši 5100 m pod cestou vedoucí séraky a zajištěnou fixy. Druhý tábor v 5800 metrech je nádherně schovaný pod skalním převisem (ochrana před padajícími balvany). Tádžiky položená fixní lana končí v 6000 metrech, navazujeme se a pokračujeme v chůzi až do útočného tábora ve výši 6350 m. Zde Saša zažívá muka při svých obvyklých výškových nevolnostech. 31. 7. útočíme na vrchol, nejprve navázaní přes několik technických míst a potom již sólo. Vrcholu dosahuje pouze Dima Grekov. Je mlha, fouká vítr, teplota dosahuje asi -20°C. Dima se setkává se Sašou a se mnou asi 100 metrů pod vrcholem a jasně velí k sestupu. Jsme na cestě již sedm hodin a hrozí reálné nebezpečí, že v mlze ještě navíc zatmíme. Ač neradi, vracíme se do útočného tábora. Špatné počasí pokračuje i následující den, což pro nás znamená nutnost ukončit tuto aklimatizačku a sestoupit až do base campu.

komanc sch

4. 8. 1999 večer se přesouváme společně s italsko - kazašskou expedicí ( Simone Moro, Mario Curnis, Andrej Molotov, Denis Urubko) na hranice ledu ve výši 4 400m. Náš výstup na Pik Kommunisma začíná. Ráno vstáváme již ve 2 hodiny, abychom mohli před čtvrtou vyrazit. Nástup do hory je totiž silně lavinově exponován ( včera jsme pozorovali čtyři laviny křížící nám cestu). Dvě hodiny ostrým tempem přes lavinami proslulou sněhovou podušku byly ohromně vysilující, ke všemu se nám nedaří nalézt cestu mixy na hřbet Borodkina, a tak šlapeme vlevo od mixů firnem. Ve výšce 5100 m (první možné nocoviště) odpočíváme. Poté postupujeme stále po hřbetu přes několik nebezpečně vyhlížejících trhlin až k místu zvanému "Ptíca", zde se zdržujeme o něco déle. Jedná se o asi 20 metrů dlouhou ledovou stěnku s šikmým jazykem přes trhlinu. Tady, ve výšce 5900 m jsme první lezci po dvou letech, žádné fixy jsme cestou nepotkali, vše si jistíme sami. Ptícu první přelézá italský profesionál Simone Moro a pokládá fixní lano, po kterém přelézají obě naše expedice. Vrchol "Grudi" traverzujeme zprava a pod ním ve výši 6000 m stavíme první tábor.

Druhý den výstupu již není nutné vstávat brzo, stačí jen slézt Grudi a přejít Pamírské firnové plato pod Pik Dušanbe, tam se již nohy bořit nebudou. Stoupáme až do výše 6400 m, kde stavíme dvojku.

Třetí den výstupu, výška je teď sakra cítit. Jdeme každý sólo, sklon svahu je tak 45°, uklouznout znamená skončit... Odpoledne dosahujeme třetího útočného tábora postaveného na vrcholu Pik Dušanbe ( 6950 m).

Čtvrtý den výstupu znamená "šturm" - útok na vrchol Pik Kommunisma. Počasí je krásné, jdeme samozřejmě nalehko. Ještě připnout mačky, do ruky cepín, procvaknout oko lana a jdeme. Přecházíme velbloudí sněhový hřbet do sedla ( 6900 m ), zde necháváme lano a každý sám stoupáme vlevo od skalního hřbetu vzhůru. První jdou Italové s Kazachy, pak Dmitrij, já a na konci zaostává Saša. Je mu zle, ale jak říká Dmitrij: "On je Tatar, a když si Tatar postaví hlavu, tak na ten vrchol vyleze za každou cenu. Třeba umře, ale za svým cílem půjde do poslední vteřiny." Po sněhovém svahu dosahujeme hřebene ve výšce asi 7400 m. Italové zde měří atmosférický tlak - 475 mBa, tedy necelá polovina proti brněnskému - 1013 mBa. Stoupá se již opravdu obtížně. Posledních 50 metrů led, už nemůžu, kroutím se jak zombie, ale jdu, jdu k vrcholu. Jak z pohádky slyším hlas Itala Simoneho (spolulezec Josky Rakoncaje): "Tý, vole, summit." Padáme si do náruče - tedy Simone, Denis a já - statní začali sestupovat. Čekáme ještě na Sašu a znovu obětí. Sašovi a mně se lesknou oči. Jak by řekl můj táta, trenér plavání, plakat smí jen vítěz. Nepokořili jsme horu, ale překonali jsme sami sebe!

Po několika vrcholových fotografiích sestupujeme na Pik Dušanbe, Sašu musím místy vést, je mu hrozně zle, zvrací každých deset minut. Balíme tábor a spouštíme se na Pamírské firnové plato (6000 m ), kde trávíme poslední noc v hoře. Tady zjišťuji rozsah omrzlin na nohou, palce mám fialové, tzn. omrzliny druhé třídy. Dmitrij mi píchá injekci trentalu. Na výšku 6000 metrů jsme perfektně aklimatizováni, tudíž po námaze spokojeně usínáme.

9. 8. 1999 odpoledne přicházíme do base campu. Mnoho horolezců nám jde naproti, gratulují nám k výkonu. Z jídelny vybíhají tádžičtí zaměstnanci tábora, hrají na harmoniku a zpívají, celý základní tábor ožívá. Francouzská a tádžická expedice již nastoupily do hory, dnes nastoupí také Rusové a Lotyši. "Udaču Molodci!"

Kyrgyzsko - českou expedici podpořili: Ministerstvo turistiky a sportu Kyrgyzské republiky, firmy Euroboard s. r. o. , Kuřim; cestovní kancelář Euro - Asia 11, Slavonice; prodejna sportovních potřeb Sun sport, Brno a členové horolezeckého klubu Babí lom Kuřim.

Zpracovali David Zoufalý a Jana Heřmanová

 


David Zoufalý

 

Číst 754 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.