k2 menu
čtvrtek, 25 srpen 2011 15:00

Kapr v medu ...

Napsal(a)

plave a říká si … 

Byl to takový hromadný nápad, živený stále neutuchajícím nadšením, že se uskuteční něco jako horolezecký tábor pro děti s rodiči. Dali jsme tedy hlavy dohromady, každý přiložil ruku k dílu a vyrazili jsme první týden o prázdninách do mekky českého horolezectví, k bájnému Skaláku, do srdce Českého ráje, doufajíce v příhodné počasí k lezení na pískách. Do turistické ubytovny ve Vyskeři se nakonec naskládalo 23 lezuchtivých individuí a jedno nemluvně.

 

tabo sarka

 

 

 

 

Řečeno slovy klasika: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud na h…o“. Buď prší, nebo je po dešti a v dáli to vypadá na další sprchu. Počasí, které ani trochu nedovoluje užívat báboviček na písečku. Rozjíždíme se tedy za kulturou. Hrad Kost, jeho kuchyně a mučírna nás trochu zaujmou, přesto kontrujeme odpolednem na stěně v Sobotce.

 

tabor_lajna2.jpg

Filip na lajně.

 

 

 

 

Další deštivý den si návštěvu Jičína zpestřujeme koupačkou v aqvaparku.

Dost bylo náhražkových aktivit. Silnice oschla a předpověď je pro dnešní den přívětivá. Je úterý a razíme za lezením. Písek to není, Sušky to jistí. Velebíme se pod Velkou plotnou, byl by to hřích si toto bájné VIIb nevylézt. Nebylo nikoho, kdo si na malých lištách slastně nemlaská, stejně jako v chytech Klikaté spáry, Fotogenické cesty, Břízkové cesty či jiných lehčích směrů. Dobrá nálada se přenesla i ke každodennímu ohni a kytaře.

 

tabor_filda.jpg

Nástup do Klikaté spáry v podání Fildy.

 

 

 

 

Ráno se na nás usmívá, jen ty barvičky na internetu hlásící stav vlhkosti na našich pískách nejsou tak optimistické. Sušky jsou tedy zase našim cílem a kouzlí nám další krásný den plný lezení. Tentokráte obsazujeme Alabastrovou věž a její blízké okolí. Většinu cest nelezeme až na vrchol, abychom si to moc logisticky nekomplikovali. Přesto si užíváme mnoho hodnotných pohybů. Parádní lezecký den zakončíme návštěvou koupaliště v Kacanovech. Pomalu se začínáme těšit na zítřek. Vypadá to, že se nám poštěstí a konečně podlachníme v rukách píseček.

 

tabor_den.jpg

Denče se to LÍBÍ.

 

 

 

 

Sluníčko svítí na nebi a nám na tvářích září úsměvy. Rozbalujeme se pod věží Brána s pohledy zvednutými do stěn hledajíce chyty a stupy. Vlasatý místňák, který se zakrátko mezi námi zjevuje, nám z lítostí oznamuje, že se k ránu tudy přehnala silná bouřka a že dnes tedy zase nic. Pohledy se nám kalý a náhradním programem se stává turistika a obdivování věží, na kterých bychom chtěli stát. U rybníčku v kempu na Sedmihorkách je zapomenuta křivda, kterou nám způsobilo počasí. Radost z řádění ve vodě dává na vše zapomenout.

 

tabor_step.jpg

Štěpán a jeho pohoda.

 

 

 

 

 

Zase slovy klasika: „Chčije a chčije“. Tedy ne moc, jen takové mrholení, avšak na lezení jen do Sobotky na stěnu. Jede se! „Cože?, změna otvírací doby, fakt rozmarný léto.“ Tak turistika Prachov. Procházíme skalním městem a slintáme jak mlsní psi. Jako když máte před nosem dort (někdo si představí šrůtku uzeného) a nesmíte ochutnat, šáhnout si, ba ani přivonět. Tak takhle ne! Slunce už vysouší loužičky a Sušky budou suchý. Rychle k autům a za lezením. Vždyť máme poslední den před odjezdem.

Ruce se radostně dotýkají skály a tělo i mysl tančí ve stěnách Bílé věže. Pozornosti neujde ani vedlejší Hladká věž s vyzívající Jižní stěnou za VIIb. Lahůdka, mlaskají všichni, kdo se do ní zakousli.

 

tabo_simca.jpg

Simča a Sušky.

 

 

 

 

Přišel ten nejhorší den tábora. Sobota, den odjezdu. Včera jsme skoro až do tmy užívali lezení a dnes sbalit a domů. Dnes by to ale šlo! Dalo by se někde okusit ten písek, za kterým jsme sem přijeli. Jde se na to! Kdo domů nespěchá, spěchá na Skauta. Sluníčko peče do jižní stěny a cesta Jižní spára je pro nás jak dělaná. Ač zlomek účastníků tábora, přesto se podařilo vylézt na pískovcovou věž. Ohýnky radosti se lesknou v očích zúčastněných. Poslední výstup tohoto týdne je za námi … zní to jako happy end – expedice vrcholu dosáhla J.

 

tabor_saut.jpg

Skaut

 

Závěrem tohoto povídání musím všem zúčastněným poděkovat, že se účastnili, protože bez nich by to nebylo tak skvělý. Výslovně pak Janče, která dohlížela, abychom měli plná bříška a také Hance Cídlové, Mirovi Hronovi a jejich Janičce, že se nebáli jet s námi a pomoci si užít lezení. Reklamu si zaslouží i parádní a levné ubytování v Turistické ubytovně ve Vyskeři.

 

tabor_skup.jpg

Pod dráčkem od horní řady zleva: Filip Mařík, Denča Machová, Šáres Uhlířová, Martin Bielik, Filda Jahn, Anička Bulgurovská. V druhé lajně zleva: Marek Mach, Maruška a Kristýnka Bulgurovští, Simča Jahnová a zbývající jsou Vojta Uhlíř a Míša Šťastová. Už tu chybí jen Štěpán Jarůšek s tátou Markem, Janča Uhlířová, Marťa Bulgurovská, Zdeňek a Markéta Machovi, Jarka Maříková, Hanka Cídlová s Janičkou, Mira Hron, Peťa Jahn, Ivka Joklová a Adam Záděra.

 

 

 

 

A to je konec? Bylo něco dál?

 

Léto se rozeběhlo plnou rychlostí kupředu a děti se rozprchly za dalšími letními zážitky. My dospěláci se při toužebných vzpomínkách párkrát domluvili na lezení do Krasu po práci.

 

A co bude dál?

V září to rozjedeme zase naplno. Hned prvního, první čtvrtek v září na stěně. Těšit se budeme také na čas burčáku, na víkend lezení na Pálavě.

 

tabor_lajna.jpg

Marťas a naše oblíbená kratochvíle.

 

tabor_ohen.jpg

 

 

/p>

 

„Plave kapr v medu a říká ………………………………..

…………………………………………….HUUUSTÝ“

 

 

 

 

foto: Anička Bulgurovská a rodina Jahnových

 

Číst 1561 krát

Alpenverein barevne rastr

 

Logo MestoKurim web

Naše činnost je realizována za podpory Města Kuřimi.